S přijetím nového občanského zákoníku účinného od roku 2014 se do právního řádu vkradla spousta otázek. Jednotlivé otázky postupně pomáhá zodpovídat především soudní praxe (judikatura). Jednou z těchto otázek také bylo, jestli je možné ve smlouvě platně sjednat ujednání obsahující právní domněnku nebo fikci.

Podle dřívější judikatury, která pracovala se starými zákoníky, to možné nebylo.

Nejnovější rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022 (dále „Rozsudek“) ale potvrzuje, že podle současné právní úpravy je takový způsob možný. 

Právní domněnky a fikce, co jsou zač a k čemu slouží?

Abychom správně vysvětili dopad rozhodnutí výše popsaného Rozsudku, musíme se nejdříve trochu blíže podívat na to, co vůbec domněnky a fikce v právu znamenají. Jejich pochopení Vám pak pomůže správně si upravit smlouvy.

Jedná se o jakýsi konstrukt, který umožňuje předpokládat nebo považovat za prokázané určité významné skutečnosti (např. kdo je otcem dítěte). Předpoklad pak vychází jen z toho, že byly splněny jiné skutečnosti (např. že matka je v manželství s mužem a u toho se potom otcovství automaticky předpokládá). Takový předpoklad se použije i tehdy, pokud není jisté, že takové skutečnosti opravdu nastaly nebo je dokonce jisté, že vůbec nenastaly. Základním účelem domněnek a fikcí je usnadnit dokazování některých situací nebo posílit něčí pozici. Rozlišujeme právní domněnky vyvratitelné a nevyvratitelné a právní fikce.   

Vyvratitelné právní domněnky

Typickým příkladem vyvratitelné domněnky je domněnka otcovství manžela k dítěti vdané ženy. Manžel totiž může otcovství popřít, pokud prokáže, že skutečným otcem není, a to i přesto, že podmínky pro naplnění domněnky byly splněny (v rozhodné době trvalo manželství).

Na základě této domněnky můžeme předpokládat určité skutečnosti, pokud se stane něco jiného. Je ale na druhou stranu možné předpoklad zvrátit a prokázat, že předpokládaná skutečnost nakonec (i přes naplnění podmínek domněnky) nenastala (pro zajímavost – v občanském zákoníku ((OZ)) se uvozují slovy: „má se za to, že…“ ).

Nevyvratitelné právní domněnky

Příkladem této domněnky může být doba ustavení právnické osoby. Pokud není stanoveno, na jakou dobu se ustavuje, platí, že se ustavuje na dobu neurčitou. 

Tento druh domněnky také zakládá předpoklad určité skutečnosti, pokud nastane jiná skutečnost. Narozdíl od vyvratitelné domněnky ale není možné tuto domněnku „zvrátit“. Tedy i v případě, kdy se nakonec ukáže, že předpokládaná skutečnost reálně nenastala, jednáme tak, jako by nastala (pro zajímavost – v OZ je poznáte podle toho, že se uvozují slovy: „platí, že…“).

Právní fikce

Za příklad poslouží třeba fikce ujednání obchodního zastoupení na dobu neurčitou. Pokud totiž smluvní strany po uplynutí obchodního zastoupení sjednaného na dobu určitou pokračují v plnění smlouvy, smlouva se prodlouží na dobu neurčitou.  

I na základě právní fikce tedy můžeme předpokládat určité skutečnosti, pokud se něco jiného stane. V tomto případě ale, na rozdíl od předchozích dvou, je předem jisté, že předpokládaná skutečnost reálně nenastala. Proto se jedná o „fikci“, kdy s určitou skutečností pracujeme jako s reálnou, i když ve skutečnosti nikdy neexistovala (v OZ je najdeme za slovy: „považuje se za…“ nebo „hledí se na…“).

Domněnky a fikce ve smlouvách ve světle rozsudku

Domněnky a fikce se vyskytují především v právních předpisech. Jejich využití ve smlouvách není příliš obvyklé a podle předchozí právní úpravy bylo dokonce neplatné. Současný občanský zákoník je ale mnohem více založený na smluvní volnosti, a tak se otevřely nové možnosti sjednávání právních domněnek a fikcí ve smlouvách. 

V Rozsudku se řešila smlouva o dílo (stavba), uzavřená mezi dvěma rovnocennými podnikateli. Ve smlouvě bylo ujednáno, že dílo se považuje za řádně předané, pokud objednatel bezdůvodně a opakovaně zmaří předání díla a na přejímku se nedostaví. 

Nejvyšší soud uvedl, že použití právních domněnek nebo fikcí není samo o sobě důvodem k neplatnosti. V každém případě je nutné posoudit, jestli takové ujednání není v rozporu s jiným zákonným zákazem (např. pokud by zakládalo nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele) nebo se nepříčí dobrým mravům. Významnou roli v tomto posuzování hraje i právní postavení stran, které smlouvu uzavřely, tj. jestli jsou obě strany stejně „silné“ (např. dva rovnocenní podnikatelé), nebo jde naopak o vztah podnikatele spotřebitele.

Doporučení

S ohledem na závěry vyslovené Rozsudkem tedy smluvní strany mohou některé významné skutečnosti vázat i na naplnění určitých jiných předpokladů a v uzavíraných smlouvách tím založit právní domněnky a fikce. Pozor je třeba dát především na dobré mravy a ochranu slabší smluvní strany. 

Jistě můžeme říci jen to, že právní domněnky a fikce budou obvykle platné mezi podnikateli s rovnocenným postavením. Podnikatelům vystupujícím v tomto druhu obchodních vztahů v postavení zhotovitele proto doporučujeme např. začlenit do smlouvy o dílo právní fikci nebo nevyvratitelnou domněnku zakládající předpoklad předání díla tehdy, pokud objednatel bezdůvodně dílo odmítá převzít (po vzoru případu řešeného Rozsudkem). Ohledně dalších domněnek nebo fikcí (např. fikce odsouhlasení víceprací atp.) zatím doporučujeme obezřetnost. 

Také ve vztazích se spotřebitelem nebo podnikatelem v postavením slabší strany doporučujeme ohledně domněnek a fikcí opatrnost. V těchto případech je obzvláště potřeba sjednanou fikcí nebo domněnkou nezaložit nerovnováhu práv a povinností v neprospěch slabší strany. Fikce nebo domněnka by tak měla přinášet pro obě strany shodně příznivé/nepříznivé důsledky, což v praxi nemusí být snadno proveditelné.   

Shrnutí

Posuzovaný Rozsudek Nejvyššího soudu alespoň částečně vyjasnil další z otázek, které vyvstaly v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku a souvisejících předpisů s účinností od roku 2014. Touto otázkou je přípustnost právních domněnek a fikcí ve smlouvách uzavíraných soukromými osobami.

Celá řada otázek přitom stále zodpovězena nebyla. Nabízí se např. otázky, za jakých podmínek a jestli vůbec lze domněnku nebo fikci sjednat ve vztahu se slabší smluvní stranou nebo kde jsou mantinely dobrých mravů ve vztahu k právním domněnkám a fikcím.

Odpovědi na tyto a další související otázky zřejmě přinese až další judikatura. Téma a nejnovější vývoj soudní praxe budeme i nadále sledovat. 

Pro jistotu raději upozorňujeme, že tento článek je určený pro Vaše základní seznámení s tématem a napsali jsme ho tak, aby Vás pokud možno i bavil. Pokud by Vás téma zajímalo hlouběji, rádi Vám budeme k dispozici.