AML je už i v českém prostředí poměrně zavedený pojem. Pro úplnost si ho ale raději definujme. Zkratka vychází z anglického anti money laundering – opatření proti praní špinavých peněz. Když k boji proti praní špinavých peněz přidáme ještě boj s financováním terorismu, získáme pojem, v jakém se AML obvykle chápe a se kterým také operujeme v tomto článku.

Přísná regulace AML a s tím související povinnosti k nám přichází z právních předpisů EU, my si ale v tomto článku vystačíme s naším domácím zákonem č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále AML Zákon), který evropské předpisy provádí.

Článek Vám stručně (pokud to v souvislosti s AML vůbec jde) prozradí, kdo všechno musí povinnosti dle AML Zákona plnit, jaké povinnosti musí plnit, a jak je vlastně v praxi plnit.

Povinné osoby – kdo všechno musí AML povinnosti plnit?

Osoby, kterých se plnění AML povinností týká (tzv. povinné osoby), jsou upraveny v § 2 AML Zákona. Jde o opravdu dlouhý paragraf, takže tu nebudeme vyjmenovávat všechny povinné osoby se všemi výjimkami. Pokud jste povinná osoba, nejspíš to o sobě také víte, ale případně se pro jistotu podívejte do § 2 AML Zákona a doufejte, že se tam nenajdete…

Níže vyjmenujeme vybrané kategorie povinných osob, u kterých jsme se (třeba i nepřímo) setkali s tím, že o svých povinnostech nevěděly, nebo o nich měly mylné představy a neplnily je správně. Jde o:

• zprostředkovatele pojištění;
• osoby, které v rámci podnikání nakupují nebo prodávají nemovité věci (developeři atp.);
• realitní zprostředkovatelé (u nich se s tímto setkáváme nejčastěji);
• dražebníci podle zákona o veřejných dražbách při činnosti související s dražbou nemovité věci;
• auditoři;
• daňoví poradci;
• účetní;
• poskytovatelé služeb zakládání právnických osob nebo svěřenských fondů;
• poskytovatelé virtuálních sídel;
• provozovatelé zastaváren a podobných provozů;
• svěřenský správce svěřenského fondu.

Nejčastěji se s nedostatky při plnění AML povinností setkáváme u realitních zprostředkovatelů a developerů. Použijeme tedy právě model realitního zprostředkovatele, na kterém si prakticky ukážeme základy toho, jak AML povinnosti plnit.

Povinnosti povinné osoby – realitní zprostředkovatel

Představme si realitního zprostředkovatele, ke kterému přijde zájemce s tím, že chce prodat rodinný dům (třeba v Českých Budějovicích – tam by chtěl žít každý, kromě zájemce tedy). Už tím, že se zájemcem realitní zprostředkovatel uzavře smlouvu o zprostředkování prodeje, dochází ke vzniku obchodu ve smyslu AML Zákona. Ani k tomu zatím nepotřebujeme najít kupujícího. Obchodem totiž začíná festival AML povinností, pojďme se na ně podívat.

Povinnost identifikace

Kdy?

Podle AML zákona musí povinná osoba provést identifikaci klienta (tedy v našem případě zatím jen zájemce) nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku 1.000 EUR. To je zrovna v případě realiťáků v podstatě vždy (zprostředkování nájmu má vlastní pravidla, která pro zjednodušení nebudeme v tomto článku uvažovat).

Bez ohledu na hranici 1.000 EUR musíte identifikaci provést také tehdy, když:

• jde o podezřelý obchod (ten AML Zákon definuje v § 6, kde také uvádí výčty situací, kde obchod zejména může být podezřelý, nebo dokonce, kdy se vždy za podezřelý považuje);
• vzniká obchodní vztah (v podstatě dlouhodobá spolupráce nebo opakující se plnění);
• řešíte nákup nebo přijetí kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty, použitého zboží nebo zboží bez dokladu o jeho nabytí ke zprostředkování jejich prodeje anebo přijímání věcí do zástavy;
• a ještě v případě výplaty zůstatku zrušeného vkladu z vkladní knížky na doručitele.

Koho přesně identifikujeme?

Klienta – fyzickou osobu. Pokud za tohoto klienta jedná jiná osoba, identifikujeme také zástupce a ověřujeme jeho oprávnění jednat (pokud není zřejmé z veřejných rejstříků). Fyzická přítomnost přímo klienta se nevyžaduje, pokud jde o zákonného zástupce nebo opatrovníka. Klientem přitom není po celou dobu jen zájemce – prodávající, ale ve smyslu AML Zákona se jím stane i potenciální kupující.

Klienta – právnickou osobu (obdobně u svěřenského fondu).

Jak?

Fyzické osoby – ideálně naživo z uznávaného průkazu totožnosti. Ověřit musíte podobu identifikované osoby a zaznamenáte její údaje, vč. údajů o průkazu totožnosti (druh a číslo průkazu totožnosti, stát a orgán, který jej vydal, a dobu jeho platnosti). V každém případě doporučujeme se souhlasem identifikované osoby pořídit si fotokopii průkazu totožnosti. Identifikujeme klienta i zástupce, pokud zákon nestanoví jinak.

U klienta – právnické osoby (svěřenského fondu) ověřujeme jeho existenci typicky výpisem z obchodního rejstříku (příp. jiného) a provádíme identifikaci jednající fyzické osoby.

Elektronicky na dálku? Jde to, ale složitost a formální svázanost postupu je přímo úměrná tomu, jak moc se Vám nechce kvůli identifikaci cestovat. Možnosti jsou především:

• využití bankovní identity, což si musíte smluvně vyjednat s bankami;
• využití kvalifikovaného elektronického podpisu – nutné údaje je třeba získat od provozovatele systému, opět na smluvním základu;
• pomocí tzv. mikroplatby – zjednodušeně řečeno identifikovaná osoba provede platbu o symbolické hodnotě z bankovního účtu vedeného na její jméno u banky působící v EU nebo ve státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, a do platebních údajů doplní údaje o sobě a o obchodu. K tomu je zapotřebí ještě současně zaslat el. kopii průkazu totožnost a také to, aby platba v rámci obchodu přišla z tohoto účtu.

Kontrolovat byste přitom měli, pokud je to možné, i platnost průkazu totožnosti. To je možné u OP např. na stránkách Ministerstva vnitra zde. Je také vyloučeno, abyste průkazy totožnosti kontrolovali pouze např. přes videohovor a podobné platformy.

Politická exponovanost a mezinárodní sankce

Tyhle dva faktory také musíte u identifikovaných osob (a nejen u nich) kontrolovat. Co to vlastně je?

Politicky exponovaná osoba je definovaná v § 4 odst. 5 AML Zákona. Definice je hodně obsáhlá, zahrnuje většinu politiků, včetně regionálních, soudce Nejvyššího a Ústavního soudu, vysokých důstojníků ozbrojených sil, statutárů ve státních podnicích a další osoby. Stejně tak se za politicky exponované osoby považují jejich osoby blízké, společníci nebo skuteční majitelé stejné právnické osoby jako některá z vyjmenovaných osob a další osoby v podobném podnikatelském sepětí vymezeném AML Zákonem.

Mezinárodními sankcemi se podle AML Zákona rozumí mezinárodní sankce uplatňované Českou republikou podle zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí.

Tyto dva faktory musíte ověřovat nejen u klienta, případně jeho zástupce, ale bohužel také u všech skutečných majitelů klienta (pokud je právnickou osobou) a také u všech ostatních osob ve vlastnické nebo řídící struktuře klienta, které znáte.

Jak to ale vůbec ověřit? To je skvělá otázka, protože samozřejmě žádná oficiální databáze politicky exponovaných osob neexistuje. Politickou exponovanost obvykle prověřujeme prostým vygooglením daného člověka + existující určité negarantované soukromé vyhledávače, na které při pátrání po nich nebude složité narazit. Do nich můžete zadat jméno prověřované osoby a vyhledávač sdělí, jestli jde o politicky exponovanou osobu, nebo nikoliv.

Pro vyhledávání mezinárodních sankcí obvykle využíváme tuto sankční mapu. Stejně tak se některé soukromé vyhledávače tváří, že dokáží ověřit i status ohledně mezinárodních sankcí. Jejich spolehlivost ale nemůžeme garantovat.

V ideálním případě, a obvykle tomu tak skutečně bude, nenarazíte ani na politicky exponovanou osobu, ani na osobu, na kterou byly uvaleny sankce. Když už se setkáte s politicky exponovanou osobou, má to podle zákona spousta dalších následků, ale tím nejvýznamnějším je, že musíte provádět vždy kontrolu klienta. Pokud narazíte i na sankce, už jde rovnou o podezřelý obchod a nahlašujete ho Finančnímu analytickému úřadu (FAÚ).

Povinnost kontroly

Kdy?

V případech vyjmenovaných v § 9 odst. 1 Podle AML zákona. Nejčastějšími důvody jsou, že hodnota obchodu překročí částku 15.000 EUR, že jste zjistili v obchodu politicky exponovanou osobu, převádí se peníze v hodnotě alespoň 1.000 EUR anebo trvá obchodní vztah. 

Koho/co přesně?

Tady už se začneme lehce odpoutávat od doslovného procházení a parafrázování zákona a zaměříme se více na praktickou stránku věci. Prověřujete svého klienta a další účastníky obchodu (kteří jsou vlastně ve smyslu AML Zákona taky klientem). Pokud je klient právnickou osobou, musíte z hlediska sankcí a politické exponovanosti prověřit i jeho skutečné majitele. Tyto majitele byste přitom neměli zjišťovat jen z ESM, ale ještě aspoň z jednoho dalšího zdroje.

Kontrolujete důležité aspekty obchodu. Jestli daný zájemce skutečně vlastní nemovitost, v jakém režimu (spoluvlastnictví, SJM, výlučně), kontrolovat byste měli i to, jak jí vlastně nabyl a jestli jsou skutečnosti, které Vám uvádí, pravdivé, nebo jestli alespoň nejsou podezřelé. Kontrolu přitom provádíte průběžně při trvání obchodu nebo obchodního vztahu, nemůžete jí provést jen jednou na začátku.

Ve fázi, kdy už jednáte s kupujícím, ověřujete také jeho a jím uváděné skutečnosti. Zejména, z jakého zdroje má kupující finance, jestli je možné, aby za daných okolností a svých možností danou částku našetřil, jestli se nemovitost hodí k účelu, který kupující uvedl atp.

Jak?

Vyžádejte si klíčové podklady a uchovejte si jejich kopii. Jejich povaha samozřejmě závisí na případu. Pokud kupující financuje část ceny hypotékou, nechte si ukázat a uchovejte si kopii smlouvy o úvěru. Pokud kupující financuje z úspor, zeptejte se na zdroj úspor a uchovejte si některý z dokladů o tom, že skutečně kupující vydělává dostatečně na to, aby mohl takovou částku našetřit (pracovní smlouvu, smlouvu o výkonu funkce, daňové přiznání, usnesení o dědictví…). Pokud vstupuje do hry faktor jako např. dar, měli byste správně posuzovat i původ daru a možnosti dárce.

O nemovitosti máte jako realitní zprostředkovatel všechny informace. Vyhodnoťte si, jestli se hodí k účelu, který kupující uvedl. Všechny své závěry z výše popsaných podkladů byste totiž měli nějak rozumně odůvodnit. K tomu slouží dobrý AML záznam. Každou jednotlivou skutečnost, kterou jste kontrolovali, podpořte nějakou svou úvahou o tom, proč je to podle Vás v pořádku a nejde o podezřelý obchod.  Např.: „V rámci obchodu jde o rodinný dům s dispozicí 5+1, který je vhodný k bydlení čtyřčlenné rodiny, kterou klient má. Klient hradí kupní cenu v rozsahu 80 % z hypotečního úvěru od banky, v rámci čehož prošel důkladným procesem prověřování ze strany banky. Zbylých 20 % ceny klient hradí z vlastních zdrojů, když z daňového přiznání za uplynulý rok vyplývá, že klient byl jednoznačně schopen takovou částku našetřit.“

Všechny doklady, ze kterých jste při svých úvahách vycházeli, si uchovejte. To platí tedy o dokladech o příjmech kupujícího, i o nemovitosti a jejím nabytí od prodávajícího. Stejně tak to platí o všech úkonech v rámci identifikace, tedy uchovejte si všechny screeny ze všech databází a vyhledávání, které jste provedli, včetně kopií průkazů totožnosti.

Je dobré také nechat si tyto skutečnosti potvrdit prohlášením samotných aktérů obchodu. Neměli byste se ale spoléhat jen na jejich prohlášení, případně na kontrolu, kterou provedl jiný subjekt (např. úvěrující banka). Raději je zahrňte do svých celkových úvah.

Výsledkem procesu kontroly a identifikace by mělo být resumé o tom, proč daný obchod není podezřelý. Uvažujte jednotlivé faktory, které mohou být případně rizikové (např. původ účastníka obchodu v zemi mimo EU nebo dokonce tzv. vysoce rizikové třetí zemi, za kterou ale každý seznam považuje jiné země…). Pokud budete zjišťovat rizikové, podezřelé faktory, budete provádět zesílenou kontrolu. Pokud bude vše jasné a evidentně v pořádku, provádíte běžnou kontrolu nebo kontrolu ve zmírněném režimu. Vše si musíte odůvodnit. Kdyby Vám po celkovém „suma sumarum“ vyšel obchod jako podezřelý, musíte ho FAÚ nahlásit.

Další povinnosti podle AML Zákona

Jako kdyby toho už výše nebylo dost, AML Zákon vyžaduje plnění ještě dalších povinností.

Povinné osoby musí vypracovat a uplatňovat systém vnitřních zásad hodnocení rizik. Jde vlastně o takovou vlastní strategii hodnocení utvořenou ve vztahu k vlastnímu podnikání na základě vlastní znalosti. Některé povinné osoby musí tento systém mít písemně.

Platí také povinnost proškolovat zaměstnance na úseku AML v rozsahu a za podmínek dle § 23 AML Zákona.

A máte rovněž informační povinnost vůči FAÚ podle § 24 AML Zákona.

Závěr

Výše popsané je přitom bohužel jen výčet ze základních povinností povinné osoby podle AML Zákona. V žádném případě nejde o ucelený výpis všech povinností. Stejně tak nejde o univerzální návod na to, jak tyto povinnosti správně plnit.

Článek byl určený spíše pro osoby, které s AML začínají, a to sice pro jejich snadnější vstup do světa AML povinností.

Můžeme shrnout, že řádné plnění AML povinností je administrativně citelně náročnou činností, která podnikatelům nepřináší žádný užitek, a jejíž plnění po nich vyžaduje stát. Náklady na plnění těchto povinností ale přitom nemáte přenášet na své klienty a za jejich neplnění Vám navíc hrozí miliónové pokuty.

U AML s trochou nadsázky platí zásada, že pokud si nejste jisti, jestli něco musíte, skoro jistě to nakonec budete muset. V každém případě doporučujeme plnění AML povinností nepodceňovat.