S rozvojem umělé inteligence (AI) v poslední době se také roztrhl pytel s různými články a glosami na téma toho, koho všeho může AI v práci nahradit a jak blízko tomu jsme. Právní profese jsou nepochybně jednou z oblastí, které by AI mohlo do budoucna „ohrožovat“.

V tomto článku shrneme naše vlastní dosavadní zkušenosti s využitím AI v advokacii a dále se zamyslíme nad dalším možným vývojem a využitím AI v této oblasti. Vlastní zkušenosti přitom máme zatím pouze s ChatGPT od OpenAI, takže se případným jiným AI omlouváme za generalizování poznatků z jednočlenného vzorku.

K čemu by vlastně AI v advokacii mohla sloužit?

Možnosti využití AI v advokacii jsou opravdu hodně široké. Od prostého kontrolování textů co do pravopisné a jiné „povrchové“ správnosti, přes přímé formulace některých jednodušších (zprávy a e-maily pro klienty) nebo složitějších (např. žaloby a jiná podání k soudu) textů, až k samotnému řešení konkrétních právních problémů.

Výše popsané oblasti tvoří v podstatě převážnou většinu náplně práce advokáta. Zbývají téměř jen ty činnosti, kde se vyžaduje osobní účast člověka, jako jsou jednání u soudu, úřadu, vyjednávání s protistranou nebo schůzka s klientem.

Vlastní zkušenosti s AI

Moje úplně první zkušenost s AI (Chat GPT) se datuje asi 3 měsíce zpátky. Byl pátek odpoledne, krátce před víkendem, a přiznám se, že jsem už trochu pociťoval „předvíkendovou pracovní únavu“. Přede mnou byl poslední úkol. Šlo v podstatě o YES x NO otázku z oblasti práva duševní vlastnictví, která ale nebyla na první pohled ani pro člověka z oboru jednoznačná. Zkrátka to vyžadovalo něco toho hledání v právní úpravě a možná i judikatuře.

Ve snaze najít řešení co nejrychleji jsem se tak trochu zoufale obrátil na AI, kterému jsem jako input zkrátka přesně popsal tu otázku, na kterou jsem potřeboval odpověď („Můžu jako X udělat Y, aniž bych porušil Z nebo jiný předpis nebo zasáhl do práv třetí osoby?“). Předchozí zkušenosti s AI jsem neměl, ačkoliv jsem o tom, jak usnadňuje práci, slýchal z každého rohu.

Možná o to víc jsem doslova užasl, když jsem dostal jednoznačnou a precizní odpověď, která mě navíc i odkázala na příslušné předpisy, ve kterých jsem pak informaci poměrně snadno, s troškou další práce, ověřil. V ten moment jsem byl přesvědčený, že jsem se pustil do mrtvého oboru, protože tenhle robot zvládne mojí práci líp než já, a to za 5 vteřin.

Namlsán předchozím kolosálním úspěchem, rozhodl jsem se AI zapojit za nějakou dobu znovu. Tentokrát šlo o oblast trestního práva, kde jsem potřeboval vědět, jak se na určitý pojem dívá judikatura. Místo klasické rešerše v právní databázi jsem se tedy rovnou a napřímo zeptal AI. Odpověď jsem dostal velmi určitou, ale nepodařilo se mi z něj už dostat odkaz na konkrétní judikát, ze kterého čerpá, a tedy si danou judikaturu snadno ověřit. A ačkoliv výsledky vypadaly hodně přesvědčivě, v české judikatuře, na kterou jsem svůj dotaz výslovně cílil, jsem odpovídající judikáty při následné „opravdové“ rešerši nenašel. Bez dohledání zdroje (judikátu) byl tedy výstup od AI v podstatě nepoužitelný. Druhý kontakt s AI byl tak o poznání horší, než ten první.

A bylo ještě hůř. Na AI jsem se potom obrátil ještě párkrát. Jednou napůl z lenosti a napůl z nudy, kdy nešlo o nic pracovního ani důležitého, a proto se mi nechtělo zas tak moc přemýšlet. Potřeboval jsem konkrétní jednání jednoho člověka podřadit pod některý z trestných činů podle trestního zákoníku. Popsal jsem AI to, co daný člověk udělal, a požádal ho, aby mi řeklo, jestli tím naplnil skutkovou podstatu některého z trestných činů podle českého trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Tou přesnou definicí jsem se chtěl vyhnout tomu, abych dostal odpovědi podle starých nebo cizích zákonů. K mému překvapení mi AI sdělilo, že daný člověk naplnil skutkovou podstatu trestného činu, který jsem vůbec neznal. A to i s odkazem na číslo paragrafu v našem trestním zákoníku. Naštěstí pro mě se ukázalo, že ten trestný čin neznám nejen já, ale nezná ho ani trestní zákoník. Zkrátka neexistuje. Když jsem AI konfrontoval, že tam nic takového není, omluvilo se a opravilo na jiný trestný čin podle jiného ustanovení trestního zákoníku, které ale taky neexistovalo. Pak už jsem ho s tím netrápil.

Podobně AI selhalo i při otázce týkající se nájmu podle občanského zákoníku, kdy mě třikrát odkázalo na špatný paragraf (i když se zas o tolik nespletlo, tam, kam mě poslalo, zkrátka bylo něco jiného). Tady nutno doplnit, že správnou odpověď jsem znal, ale spíš jsem ho už zkoušel.

Jednou jsem ho také nechal napsat cvičně ze zvědavosti žalobu. Výsledkem byl poměrně solidně vyhlížející text, který ale obsahoval nevykonatelné nároky vznesené vůči soudu. Jednoduše řečeno, soud by Vás donutil přeformulovat petit (žalobní návrh) na něco, o čem by mohl rozhodnout. 

Výhody a nevýhody či rizika použití AI v právu

Výhody i nevýhody jdou podle mě dostatečně dobře vyčíst z mých výše popsaných zkušeností.

Výhodou je určitě konkrétní odpověď na konkrétní otázku. Není nutné přemýšlet, jak se AI zeptat, stačí zkrátka napsat to, co Vás přesně zajímá. Další „výhodou“ je, že AI je odborníkem „na všechno“, takže Vám odpoví na dotaz z každé právní oblasti, což ale, jak víme, nemusí být vždy zrovna k užitku. Další, a tentokráte nespornou výhodou, je rychlost odpovědi, která je okamžitá. Jo… a taky je to (aspoň zatím a až na výjimky) zadarmo…

A nyní k nevýhodám, kterých je také více než dost, a ze kterých současně vyplývají i související rizika. Předně ta nejzásadnější. AI se zkrátka plete, nebo si prostě vymýšlí. Když něco neví, tak si odpověď vymyslí. Odkázalo mě na neexistující trestné činy nebo jiné nesprávné paragrafy. To by pro klienta, který by od AI očekával totéž, co od advokáta, bylo samozřejmě po právní stránce „fatální“ (neúspěch ve věci, ztrátu nároku, odmítnutí podání…).

Navíc jsem se i na vlastní oči přesvědčil, že mi AI ani nedokáže převyprávět obsah Cimrmanových her, a vymýšlí si jakési příběhy, které s danou hrou vůbec nesouvisí. Přitom obsah těchto divadelních her z internetu snadno dohledatelný, a pak, a to především, považuji jejich znalost za naprosto nezbytnou pro něco, co se už ze svého názvu označuje jako „inteligence“.

Zpět k nevýhodám pro oblast práva. Za své odpovědi AI, a zatím ani jeho provozovatelé, neodpovídají. AI při odpovědích také obvykle nedokáže určit, odkud přesně podklady pro svou odpověď čerpá, takže se jeho výstupy obtížně ověřují (přesně naopak oproti tomu, jaká byla moje první zkušenost s ním). Prostě a jednoduše AI zatím, alespoň po právní stránce, pracuje chybně.

Shrnutí

I pro oblast práva se v AI skrývá obrovský potenciál. Místy dokáže AI ohromit svou užitečností, jindy dokonale zaskočit totálním omylem. Pro tak citlivou oblast, jakou je právo, je na AI asi ještě dost brzy. V právu se vyžaduje absolutní preciznost. Člověk samozřejmě také není neomylný, ale je aspoň obvykle odpovědný.

Každému, kdo by chtěl namísto advokáta pomoc od AI, bych to prozatím nedoporučoval, bude to jen na jeho nebezpečí, které je v současnosti ještě dost vysoké. A to vůbec nemluvím o situacích, kdyby snad AI mělo formulovat rozsudky nebo jinak rozhodovat o osudech lidí. V každém případě by při činnosti v právu (a samozřejmě nejen v něm) mělo AI nad sebou mít lidský dohled.

Jako právník se proto konkurence ze strany AI (zatím) neobávám. Při vychytání velké spousty much může být AI velkým pomocníkem pro každého právníka, nejen pro advokáty. Ale že by je mělo úplně nahradit? To neočekávám. Pokud bych měl považovat AI za projev sci-fi v reálném světě, řekl bych, že do soudce Dredda máme ještě daleko. A podívejme se, jak dlouho už čekáme na ulice plné létajících aut, a pořád nic…